Nějaký ten řev prosím s chaosem.

12. listopadu 2012 v 19:34 | Fox. |  Diary
Jsme mladí, sprostí a nadržení.
Tohle mi v poslední době leží hlavě. Nemáme zájem si počkat na lásku chceme ji dostat hned ze vším všudy a pak jen pláč z hlouposti.
Stojím nad koleji. Na "mostě" či co. Píšu básně o strápení s cigaretou. Pár veršou? Ne. Jen krutá realita, to moje poslání je.


Líbáme,kouříme,pijeme,utíkáme do kraje divů,otáčíme se a stojíme na kolejích.
Jede vlak. Stojím. Stojím dál a dívám se dvou světlům do očích. Pak jemným pohybem obelsím smrt a kráčím vedle vladku.
Neměla bych hulit.
S nádechem neštěstí se podívám na svoji lásku. Jemná látka a kašmír. CHANEL nikdy nezradil.
V zajetí mody a rudé rtěnky nastupuji do vlaku chaosu. Kde je každý jiný, nebo snad stejný.
Pár řádků, píšu o chaosu zmatený. Sleduji kouř. Píšu ti lásko. Jak je to příjemné.
Lásko, řekni budeš můj? Lásko. Miluješ mě do čtyřech dnů.
Krutá realito, miluje jen písmenka ve svém počítači a obrázek můj.
To splněný sen.
Ach lásko, spletl jsis vlak, se mnou je vše rychlé. Zvláštní a stresující.
Ale jak chceš lásko. Už mě nemůžeš pusti, jsi na vlně šílenstvý.
Fox.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama